A Plyšového lva získává... České filmy stojí za prd!

Čeští filmaři poslední dobou vrhají na plátna kin jeden hit za druhým. Ať už díky nenudícímu se Janu Hřebejkovi, jenž zvládá dva filmy ročně (ale pozor na kvantitu a kvalitu, viz. U mě dobrý x Nestyda) a nebo díky debutujícím režisérům (loni film Bobule, Kozí příběh, Taková normální rodinka). Jenže ne vždy si každý film zaslouží vítězné vavříny. U některých musíte mít po ruce raději kýbl na... 

Můžeme-li někoho označit za českého krále filmového nevkusu, je to zajisté Vít Olmer. Tento muž, který dokázal v minulém století natočit výborné filmy (Co je vám, doktore? a Jako jed) se Zdeňkem Svěrákem, zvládl i filmy pohybující se na opačném konci všech hodnocení.

Filmy o třech dívkách, které se rozhodnou podnikat v erotickém průmyslu, Playgirls a Playgirls II., jsou natolik odstrašujícím příkladem filmového nevkusu, že jen težko jde pochopit důvod jejich vzniku, i kdyby vznikly podle předlohy Hemigwaye, v tomto případě vznikly podle povídek Vladimíra Párala. Snad jen tehdy rozjíždějící se TV NOVA hledala něco natolik zajímavého a kontroverzního, že sáhla právě po panu Olmerovi. Později určitě litovala vzniku tohoto filmu. Jinak se nedá ani vysvětlit proč film Waterloo po česku vznikl ve spolupráci s TV PRIMA. Film o pěti povídkách z pera přímo režiséra, které psal do Playboye, byl natolik katastrofální, že ho v kinech navštívilo necelých 9 tisíc diváků. Poslední film, který zaslouží zmínku od tohoto režiséra je Ještě větší blbec, než jsme doufali. Komedie o hloupém Honzovi v hlavní roli s Luďkem Sobotou měla vše co porevoluční filmy měly všechny. Stupidní scénář, špatné herecké obsazení, přisprostlé scény a špatného režiséra, který by to vše mohl, kdyby chtěl, ukočírovat.

S hercem Luďkem Sobotou je spojen i další film. Nebát se a nakrást, u kterého ale neplatí předchozí věta, že film má mít režiséra, který by měl vše ukočírovat. Takové jméno jako je František Filip je snad zárukou kvality. O to hůř se nese fakt, že jeho film Nebát se a nakrást se může pochlubit 18. pořadím nejhorších filmů všech dob podle www.csfd.cz. 

Jsou ale i režiséři, kteří divácký zájem natolik vytěží, že z jejich filmů zbyde jen pouhá fraška se slabým scénářem. Jinak se nedá vysvětlit počínání Jaroslava Soukupa. Jeho první Byl jednou jeden polda stavěl na úspěchu filmů s názvem policejní akademie, které válcovaly české obrazovky rok co rok. Netrvalo dlouho a divák se dočkal druhého pokračování, které bylo naoko stejné s tím prvním. O něco menší divácký zájem přesto nepřesvědčil režiséra a vznikl dít třetí Byl jednou jeden polda - Major Maisner a Tančící drak, který zhatil celkem vydařenou sérii. A pokud se týče zatím posledního filmu pana Soukupa Jak ukrást Dagmaru, dá se hovořit o naprostém filmovém nevkusu, nechápajícím neustálem obsazování své ženy Petry Martincoé do hlavních ženských rolí a nevtipnosti celého filmu. Je-li na filmu něco vtipného, především, bohužel, topornost herců. 

Chce-li někdy režisér navázat na předchozí úspěchy svých filmů, nesmí to udělat tak, jako Zdeněk Troška. Jeho série Kameňák sice převálcovala kina, utržila několik miliónů a vytvořila televizní rekordy sledovanosti, jenže zhoršila pověst Trošky a přinesla ovace kritikům. Film, který působí dojmem, že jeho záběry vznikly pokaždé na první dobrou, sazí spíš na "celebrity" než herce a obsahuje co záběr, to nahota, a chybí mu jakýkoli děj, by neměl v tomto článku chybět. Troška bohužel kraluje i žebříčku úplně jiných propadáků. Jeho Andělská tvář, která alespoň po technické stránce nedopadla tak nejhůř, dopadla o to špatněji v pokladnách kin. Kraluje tak na žebříčku největších českých propadáků. Při svém rozpočtu 80 milionů korun vydělala milionů šest.

Ukázka z filmu Playgirls