Recenze: John Carter: Mezi dvěma světy (60 %)

Fantasy příběh za 250 miliónů dolarů z rukou studia Disney, bez jakékoli inovace a překvapení. Přesto by nebylo správné roztrhat ho na kousky a zahodit do filmového odpadu. Šanci si od Vás zaslouží.

Voják z Virginie, John Carter, ovdověl, ztratil všechno, pro co žil. Nešťastnou náhodou se dostane na Mars, kde stojí před zásadní otázkou: Vrátí se zpět na Zem nebo zachrání ohrožené město Helium?

Režisér Andrew Staton krotí před kamerou poprvé živé herce (zatím pracoval jen na animovaných filmech pro Pixar) a je to znát. Vůbec mu nepomáhá přeplácanost děje (zajisté Vás čeká lehký zmatek se jmény postav, měst, tvorů), zároveň zbytečná délka filmu (přes dvě hodiny) a námět knižní předlohy Edgara R. Burroughse je lehce prostý a hlavně na filmovém plátně, v jiných filmech, několikrát viděn (např. všechny sci-fi fantasy filmy za poslední roky, velmi se nabízí srovnání s Avatarem – poslední scéna filmu v hrobce Vaše domněnky potvrdí). Přesto, že kniha vznikla daleko dřív.

Většina příběhu je zcela naivního rázu, takže se opět dočkáte zamilovaných slov a pohledů, při kterých se Vaše oční panenky budou protáčet jedna báseň. Při dlouhých dialozích o bohyni Issus, devíti paprsků, a dalších, se Vám bude protáčet mozek, jelikož já jsem tohle nepobral v kině, natož abych si teď vzpomněl, jak to vlastně bylo.

Představitel Johna Cartera, Taylor Kitsch, je na filmovém plátně snesitelný, bohužel nemáte ale šanci vybudovat si k němu žádný vztah, natož pocit z něho. Fajn, holky v sále budou slinit nad jeho tělem, ale pokud se máte o hlavního hrdinu bát, proč v hromadné bitce stovky tvorů vs. on, všechny zabije „mrknutím oka“? Je Vám pak hned jasné, že další a další souboje vyznějí v jeho prospěch bez jakéhokoli strachu za něj. Princezna „Deža“, herečka Lynn Collins, je krásná, ale to vážně nestačí. Při prvních vteřinách, kdy je poprvé  ve filmu ukázána, ji ještě věříte a dáváte šanci, ale pak... Tvůrci neměli očividně šťastnou ruku při výběru představitelky pro tuto roli. Takže máte fandit arogantnímu Carterovi nebo ulhané princezně s vědeckým zaměřením? Proto se vítězem mezi postavami stává věrný „domácí mazlíček“, chcete-li pes, který svými emocemi strčí do kapsy všechny živé herce!

Deseti minutový prolog filmu:

Všechny technické aspekty filmu jsou v pořádku. Kamera, zvuk, hudba, výprava, to vše dává Carterovi body navíc.

Takže v součtu všech kladných a záporných hodnot filmu vychází John Carter jako pěkný průměr, kterému chybí NĚCO navíc, abyste si ho oblíbili ještě víc. Možná, že to dostaneme v pokračování, pokud se film v tržbách přehoupne přes pouhých 250 miliónů dolarů…

P. S. Viděno ve 2D.