Druhé díly to mají vždycky těžké. Nejinak je tomu u série filmů se Sherlockem Holmesem. Před dvěma lety dokázal režisér Guy Ritchie, že Sherlock není žádný starý děda. Letos nám dokazuje, že je Sherlock nesmrtelný mládenec.
Konec prvního dílu nám prozradil, že novým protivníkem Holmese bude profesor Moriarty (Jared Harris), jenž touží rozpoutat světovou válku daleko dříve, než se skutečně stane. Má k tomu všechno. Peníze, zbraně, intelekt a schopné lidi. Jediné, co mu brání v cestě je Sherlock Holmes (Robert Downey Jr. a jeho přítel doktor Watson (Jude Law). K tomu přidejte Holmesova bratra Mycrofta (Stephen Fry), manželku Watsona Marry (Kelly Reilly), cikánku Sizmu (Noomi Rapace), sexy kost Irene Adler (Rachel McAdams) a možná máte tak zhruba příběh v kostce popsán.
Guy Ritchie prostě udělal jednoduchý postup. Vše, co mělo v jedničce úspěch, ve dvojce zdvojnásobil. Tedy zpomalené scény bojů komentované Robertem Downey Jr., dvě krásky (účast Noomi Rapace ve filmu naprosto nechápu, protože ději vůbec nijak nepomáhá, Rachel McAdams je ve filmu zase takovou krátkou chvíli, až doufám, že se ve trojce znovu objeví).
Ve druhém díle nás čeká více cestování, více evropských zemí, více výstřelů (i ten největší z Jeníčka), více výbuchů, a tak nějak všeho více. Přeplácanost se týká i hudby, která funguje lépe ve filmu než samostatně k poslechu. Což u prvního dílu bylo úplně naopak, resp. hudba šla klidně poslouchat i bez filmu.
Opět platí i sehrání mezi Downey a Lawem, jejichž jiskření musí ve třetím díle zákonitě skončit divokou muchlovačkou bez ženský!
Škoda, že nás nečeká typický příběh alá Sherlock, který by alespoň zaplnil naše hlavy, které jsou v tomto případě plné jen výbuchů.
Výsledně tak film působí prostě přeplácaně, ale má v sobě jistý náboj, který vás dostane, tudíž odcházíte z kina opět spokojeni a s očekáváním, bez jakékoli ironie, na další díl.
Stále mírně pochybuji nad závěrečným: The End?
