Recenze:Králova řeč. Jak se z koktavého Bertieho stal koktavý král?

Letošní vítěz Oscarů (dělící se s Počátkem, který bodoval ale pouze v technických kategoriích), film režiséra Toma Hoopera, přichází konečně do českých kin. Jaký je?

Příběh plyne jako voda. Ještě v roce 1926 Bertie (přezdívaný tak rodinou) netuší, že za několik let bude jmenován králem Jiřím VI., ale přesto jediné ví – vada řeči se do královské rodiny nehodí. Hlavně se nehodí pro někoho, kdo pronáší veřejné projevy. Manželka Alžběta (veřejnosti známa jako Královna matka) vyhledává jakoukoli pomoc. A když se už zdá, že veškeré snaha je ta tam, Alžběta narazí na logopeda Lionela Loguea (Geoffrey Rush), který má velmi neortodoxní a kontroverzní metody. Alespoň k muži, jako je Bertie (přezdívaný nyní tak i Lionelem) se takové metody nesluší. Po smrti otce, krále Jiřího V., na trůn usedá skandalista a prvorozený syn Eduard VIII., který zanedlouho abdikuje a trůn se tak uvolňuje pro koktavého krále… Píše se rok 1937 a další světová válka je za dveřmi.

Logopedické problémy krále Jiřího VI. byly jistě skryty většině z nás (alespoň ve škole jsem o koktání Bertieho neslyšel ani slovo), a i ti, kteří znají příběh koktavého krále, musejí být příjemně překvapeni, jak příběh výborně vypadá na filmovém plátně.

Komorní drama by mohlo kde jakého diváka nudit, jenže z plátna během celé délky filmu, naštěstí, nemizí Colin Firth (Jiří VI.) a ani Geoffrey Rush. Mluvit o všech těch cenách pro Firtha za ztvárnění koktavého krále je celkem zbytečné. Je jasné, za co je obdržel - vcelku přesvědčivě koktá, prožíváte s ním strasti u veřejných projevů, smějete se u logopedického tréninku a uvolňujete pěsti u povedeného projevu. Stejně tak věříte Rushovi, kterému jsem přál Oscara daleko víc, jeho podivuhodné praktiky, ale účinné, které zprvu Bertieho urážejí, ale nakonec jim i on podlehne.

Oba herci jsou dokonale obsazeni, což se, bohužel, nedá říct o Helen Bonham Carter (Alžběta), které mnoho lidí přálo Oscara stejně jako mužským kolegům. Helen Bonham Carter nemá ale ve filmu co hrát. Když se manželovi nedaří, uroní slzu. Když se mu naopak podaří důležitý projev, pohladí manžela po tváři a zaslouženě políbí. Nic, co by nemohla zahrát jakákoli jiná herečka. Kdyby získala daleko větší prostor, Oscar mohl být bez debat její.

Klidný příběh doplňují vtipné dialogy mezi Firthem a Rushem. „Znáte nějaký vtip?“ ptá se Lionel svého klienta.“Mám problémy s načasováním“ odpovídá zakoktaný Albert. Mezi pány herci to příjemně jiskří, až byste si mohli klidně představit, že máte před sebou otce se synem (jistě Firth a Rush by ve skutečnosti synem a otcem být nemohli), kteří si postupně k sobě hledají cestu a navzájem předávají zkušenosti. Kde by byl král Jiří VI. bez svého přítele?

Režisér Tom Hooper, který dokázal již jednou skvěle přivést na svět historickou látku – televizní Královnu Alžbětu, natočil klasický komorní příběh, jenž využívá plně všech filmařských přísad – obsazení, scénář, hudba a kamera. Zbytečně neexperimentuje, jen pokorně plní filmová pravidla.

Hodnocení: 70 %

Velká Británie / Austrálie, 2010, 118 minut
Režie: Tom Hooper
Scénář: David Seidler
Kamera: Danny Cohen
Hudba: Alexandre Desplat
Herci: Colin Firth, Geoffrey Rush, Helena Bonham Carter, Guy Pearce, Michael Gambon, Derek Jacobi, Jennifer Ehle, Timothy Spall
Premiéra: 10. 03. 2011

Distributor: Bontonfilm

Hodnocení jinde: ČSFD – 89 %, IMDB – 8,4 / 10