Recenze: Držkopád jménem Precious

Máte nechutný pocit z toho, že trpíte nadváhou a jste hnusní? Znásilňoval vás otec již od vašich prvních krůčků? Máte děti s vlastním otcem? Ne?! A přesto si pořád na něco stěžujete… Nejdříve shlédněte film Precious a potom zpytujte svědomí.

To, co jsem napsal v úvodu, je jen málo z toho, co zažívá šestnáctiletá dívka Precious (Gabourey Sidibe), která postrádá důvěru sama v sebe, a dost často utíká do nereálného snění (např. sní o tom, že je postavou ve Felliniho filmu, přišlo mi to rušivé, leč vtipné). Vyrůstá jako Afroameričanka v newyorské čtvrti Harlem. Její matka (Mo´Nique) ji čestuje „milými“ slovy, označuje ji za čůzu, tlustou prdelatou d*vku apod. (slovník, kterým matka disponuje, nejde zveřejňovat dřív, jak před dvaadvacátou hodinou večerní). Když chce, sem tam Precious (v překladu Zlatíčko nebo Poklad) fyzicky napadne. Aby toho nebylo málo, dítě se jménem Mongo (hádejte proč Mongo), které Precious má s vlastním otcem, je postižené (správně, Mongo = mongoloidní). Precious zároveň čeká se svým otcem i druhé dítě, kvůli tomu musí odejít ze školy, ve které vyniká, ačkoli neumí psát a ani číst. Dostane nabídku navštěvovat alternativní školu, kde najde podporu v podobě učitelky s poetickým jménem Blue Rain (Paula Patton) a vypadá to, že přes všechny trable se dokáže přenést. Jenže osud je nemilosrdný pořád…

Filmu Precious jsem dlouho odolával. Věděl jsem, že nepůjde o žádný fajnový odpočinkový film, a věděl jsem správně. Po shlédnutí jsem v sobě hledal slova, kterými bych mohl film popsat. Těžko jsem se zmohl na jakékoli popsání. Snímek atakuje vaše srdce a dělá to dobře a trefně. Málokdo by mohl Precious nelitovat a nesoucítit s ní. Málokdo podporuje zlou a vypočítavou matku, která má na denním pořádku pouze sledování televize, cigára a nedej, bože, sexuální praktiky, ke kterým využívá sovu dceru. O to víc, máme radost, když vidíme, že se najdou i tací, kteří mají chuť pomoc Precious. Ať se jedná o zmiňovanou učitelku Mrs. Rain nebo psycholožku Mrs. Weiss v podání Mariah Carey, která mimochodem vůbec ve filmu nevyčnívá a naopak hraje neuvěřitelně věrohodně. Dalším podporovatelem „Zlatíčka“ je nemocniční ošetřovatel John (tentokrát v podání hudebníka Lennyho Kravitze, který stejně jako zpěvačka Careyová snad ani nehraje, ale prostě je, a my mu to všechno sníme i s navijákem).

Snímek režiséra Lee Danielse byl po právu nominován na Oscara za nejlepší film. Bohužel cenu nejvyšší nedostal, ale může se chlubit Oscarem za scénář a ženský herecký výkon pro Mo´Nique. Není se čemu divit. Roli matky hrála věrohodně, a jsem si jist, že kdybyste takovou lidskou zrůdu potkali někde na ulici, budete přemýšlet co jí provést jako satisfakci za to, jak se chovala ke své dceři. Mráz po zádech vám běží při pohledu do očí matky, která je schopná zabít vlastní dceru.

Film je věnován všem dívkám jako je Precious. Já se k věnování připojuji a doufám, že alespoň v každém, kdo film shlédl, zanechal pocit, že každý náš „problém“ je v porovnání s problémem hlavní hrdinky tak nějak passé.

Hodnocení: 100 %