Úřednická pohádka

Bylo nebylo... když tak přemýšlím, tak spíš je a bude (zatím).

Zdislava a její razítkowww.ods-karvina.cz

Bylo nebylo. Za sedmero panelákovými domy a dvacatero obchdoními středisky se tyčí majestátný hrad zvaný Městský úřad. Jeho králem je zajisté moudrý a spravedlivý starosta Karel Čtvrtý, který již několik let má za manželku zástupkyni úřadu Marii Tereziovou. Jejich spravedlivá vláda je známa po celém, výfukovými plyny zdevastovaném kraji. Jako každé království, i to jejich má několik poddaných, respektive má dálších sto úředníků. Tedy skoro sto, protože to sté místo se z jednoho nemalého důvodu předne dávnem uvolnilo a čeká na svou princeznu či prince. Ale o tom už bude zdejší pohádka... Někde jinde, ale však velmi blízko zmiňované "komunistické rezervace"... Na svém věrném oři - kole Ukrajina si to žene právě čerstvě vyučený úředník z vysoké školy ekonomické princ Rostislav Velký. "Tedy já. Nejsem nijak zvláštní a neoplývám nadpřirozenými schopnostmi. A i přesto si mě vybrali na jeden městský úřad jako svého poddaného. No a teď se tam jedu představit." On však netuší, že místo, které mu bylo přenecháno, obklopovala drzá "princezna" Zdislava Krutá. Je tedy jen na ostatních úřednicích, jestli mu tajemství, o kterém král Karel nerad slyší, sdělí. "Tak jsem tady," vtrhl, leč zdvořile, do dveří svého království Rosťa. "Aha, tak to jsi ty. Promiň, já jsem ňáká Vladěna a můžeš mi tykat." Vladěna Veselá byla tedy od této doby spolupracovnicí našeho hrdiny. "To mě těší. Tady se mi bude líbit," ihned odpověděl Rosťa a usedl na volné křeslo, které jak se správně domníval, bude patřit právě jemu. Dny plynuly a plynuly. Práce Rostislavovi šla od ruky a vládce s ním byl navýsost spokojen. Ale Rosťa si nemohl nevšimnout častého kontrolování od Vladěny, když jednal se svými zákazníky - prostým lidem. Jednoho dne mu to však nedalo a zeptal se Vladěny: "Proč mě tak kontroluješ? Vím, nejsem tady dlouho, ale i tak si myslím, že svou práci nedělám špatně." "Omlouvám se, já ale mám za úkol... Prostě Čtvrtej mi dal za úkol hlídat tě."

"Hlídat? Mě? Proč?" nemohl se jinak než tázavě zeptat Rostislav. "Je to kvůli již bývalé poddané Zdislavě. To ona porušila královský slib a vzala...," Vladěna se náhle odmlčela a rozhlédla se kolem sebe. Pak šeptem vyřkla slovo, které se ve zdejším království trestá pěti táci. Táci plných šperků a drahé bižuterie... Zašeptala: "Úplatek!" a ihned se dala do práce, aniž by vysvětlila více. Rosťa zůstal doslova civět a nemohl se nedivit. Vždyť on sám ví, co ho učili na škole. Ještě teď má živě v hlavě slova dvou potrhlých profesorů: "Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš!" Jenže on nebyl s tím, co mu Vladěna řekla, spokojený. Chtěl vědět víc. Poprosil tedy svou kolegyni Veselou, aby mu o celé věci řekla více. Jelikož Vlaďka nebyla žádná nafoukaná princezna, nemusela se dlouho rozmlýšet a dala se do vyprávění: "Zdislava pracovala na zdejším úřadě několik let. Byla dobrou pracovnicí, ale až do jedné chvíle. Tou chvílí myslím její náhlou změnu chování. Povídá se, že vypila Vodu podvodů od zlého vodníka Zelenáče z aquaparku. Jednoho běžného letního dne přišel za Zdislavou zdejší sedlák - zemědělec s prosbou, jestli by mu nedala pečeť a  stím povolení o zvětšení svého pozemku pro chov dobytka. Ona však věděla, že by toho mohla využít jinak. Jelikož, jak už jsem řekla, vypila Vodu podvodů, byla schopna čehokoli." V tu chvíli se Rosťa ještě více zaposlouchal a Vladěna pokračovala: "Ve chvíli, kdy sedlák dořekl svou prosbu, Zdislavě se začernaly oči, byly tak temné, jako les v té nejčernější noci. A vyřkla: "Dobrá, dobrá. Ale nebude to zadarmo." S tím však sedlák počítal a dovolil si na stůl před Zdislavu položit mísu se třemi jablky. "To jsem si dovolil přinést ze své jabloně. Jsou velmi sladká a šťavnatá." Zdislava však nechtěla pouhá jablka. "Pche, to si můžu sama utrhnout někde u plotu! Já chci kapříky. A to pět! Na stole a nejlépe český!" "Kapříky? Dobrá, dobrá. Pokusím se. A za týden vám je přinesu." Vladěna přestala vyprávět. Rozhlídla se opět kolem sebe. "To je, co? A nebýt jedné náhody, nikdy by se na ten úplatek nepřišlo." "Náhody?", podivil se Rosťa. "Počkej, já ti to dovyprávím." "Po odchodu zemědělce, který jí nechal mísu s jablky, se Zdislava zvedla ze svého křesla a s mísou v ruce se vydala domů. Na schodech, které vedly z hradu se jí však zvrtla noha a spadla. Polámala si nohu a ruku. Celé týdny byla doma a já se tak stala její zástupkyní. Přesně týden po prosbě sedláka, přišel znova. Aniž by se podíval do místnosti a zjistil, že u stolu nesedí Zdislava, ale já, volal radostně: "Tak mám těch pět kapříků. Od Ivánka, kamaráda. Ale že to dalo práce sehnat je tak rychle, i když za to povolení to stálo." Pak se teprve podíval a uviděl mě. No a pak to šlo velmi rychle. Zdislava Krutá už ani nenastoupila do práce, byla vyhnána ze země a zemědělec, nejenže nedostal povolení, ale byl mu i odebrán dobytek ve prospěch království." Tím Vlaďka dokončila své vyprávění a dala se do práce. Stejně tak i Rosťa, který si svou pečlivou prací zasloužil nejedno vyznanmenání od krále Karla a jeho ženy Marie. Od té chvíle bylo celé království známo svým tvrdým trestáním všelijakých úplatků.   Poznámka: Veškeré postavy a prostředí jsou smyšlené. Podobnost s konkrétními lidmi je čistě náhodná.